Mám spousty nápadů a myšlenek o čem bych mohla psát, ale vždycky se nějak rozutečou nebo je nedokážu zformulovat. Teď právě se mám učit cosi z právní teorie a asi nemusím nikomu vykládat jak moc se mi nechce a jak to už od rána odkládám a odkládám a odkládám. To je ta pravá chvíle na to něco napsat.
V pátek začal i nám v Praze padat sníh. Nemám ráda sníh, zimu, studenej vítr v obličeji a vůbec, ale v pátek musím přiznat, že to byl docela fajn zářitek. Seděli jsme s kamarádem v baru a najedou se všichni začali sbíhat ven. Z toho jsme usoudili, že se asi něco děje, tak jsme se šli podívat taky. A co jsme viděli - napadal sníh, snad pět centimetrů. Bylo to krásný a kdyby mi to nepadalo na hlavu a nefoukal ten ledovej vítr řeknu, že snad i poetický. Ale ten běh ve dvě ráno na tom místy namrzlym sněhu už tak peotickej nebyl, ale všechno dopadlo dobře a zajíce jsem nechytala.
Co mě, ale naštvalo bylo, že cestou domu u nás v ulici, kterážto jako slepá ulici na kraji Prahy nebyla vymetená, vyšlapala krásný obloučky a smyčky a ten sníh... do rána roztál.
to nasere :D
OdpovědětVymazat