Bylo nebylo.. Pete Doherty.

K dnešnímu článku mě přivedl dnešní dlouhý rozhovor se spolužákem o hudbě, kdy jsme si vyměňovali názory a typy na fajn hudbu. Od mých poslední dobou velmi oblíbených Artic Monkeys jsme se dostali až k The Libertines a jejich frontmanovi, kterým je jistě všem známý, minimálně svýma drogovýma aféráma a vztahem s Kate Moss Pete Doherty.

Ač byl akademicky úspěšný, dokonce vyhrál recitační soutěž, účastnil se cesty organizovanou briitskou radou po Rusku. Studoval anglickou literaturu na Londýnské univeritě. Studium, ale nedokončil. Našel si práci na hřbitově, kde měl zahazovat hroby, ale většinu času věnoval posedávání a psaní poezie. Spadl do drog, pak na ně přestal mít peníze, začal se živit jako prostitut, potom jako gay prostitut.Nicméně jeho život nezačal být nudným ani po vzniku The Libertines. V Berlíně byl zavřen za vandalismus, na koncertě zpíval nacistickou hymnu, přiznal aféru s Amy Winehouse, vyhodili ho z protidrogové léčebny, protože prodával pacientům drogy, fetoval dokonce i v letadle, byl odsouzen na půl roku za držení většího než malého množství kokainu.  Podle mě je silně bisexiální, čemuž nasvědčuje minimálně to, že v závěru klipu Last Of English Roses je poměrně dost, možná až moc detailní záběr na dva... týpky, kteří se líbaj.

I přes to všechno pro dnešní společnost špatné mě ten člověk fascinuje. Jde si svojí vlastní cestou, bojuje proti konzumu, je svůj. Něco na něm prostě je. A přiznejme si to, koho nepřitahujou tyhle dekadentní osobnosti..

Ale hlavně a předevčím mu nelze odepřít to, že má skvělou hudbu a ač to asi málokdo ocení, v songu Bag Steal Or Borrow snad první člověk od Bacha mění stupnice.

V současnosti hraje v BABYSHAMBLES, které založil místo rozpadajících se Libertines. Zminuju se o tom vlastně jen, protože sem hodlám postnout jejich song, kterej mě prostě baví!

Jíst nebo nejíst?

Posledních pár dní se na internetu, ač si neuvědomuji, že bych začala chodit na nějaké jiné stránky nebo se o to snad zajímat, se setkávám s různými články a dokonce i videi týkajících se tzv. alternativního stravování. 

Zaujaly mě především dva směry, prvním je vitariánství neboli "raw vegan". Tento styl stravy se vyznačuje především tím, že veškerá strava je bez tepelné úpravy. Základem stravy je syrové ovoce, syrová zelenina, ořechoviny, semena a klíčky, případně ještě panenský (tj. za studena lisovaný) olivový olej. Ze stravy je tedy vyloučeno maso, mléko, mléčné výrobky - sýry, kefíry atd., veškeré obilniny, včetně celozrnných obilnin a rýže, většina luštěnin,až na výjimky - např. klíčené mungo nebo hrách, med, rafinované cukry a veškeré zpracované potraviny. Zdroj

Druhým směrem je breathariánství. To se vyznačuje tím, že lidé, kteří tento styl výživy vyznávají vůbec nejí. To ale neznamená, že se nevyživují. Živí se tzv. pránickou potravou.  Prána je něco, co odpovídá našemu výrazu životní energie. Na pozvání Jaroslava Duška v České Republice proběhla série přednášek s francouzem Henrim Monfortem - člověkem, který se takto vyživuje údajně již 9 let.

Nechci se zabývat tím jestli to je nebo není možné. Nevím. Ale, kdyby to skutečně možné bylo, bylo by to nesmírně praktické. Už několikrát jsem si v chudších časech řikala kolik by mi zbývalo penez, kdybych nejedla. Bylo by to neskutečně ekonomické. A kolik by měl člověk času, kdyby nemusel nakupovat, jídlo připravovat a následně jíst. Ale na druhou stranu si říkám - co bych z toho života potom měla? Já asi prostě nemám dost silnou vůli ani na to, abych byla vegetariánem, natož vitariánem nebo snad breathariánem. Přiznejme se si, že flák masa, je prostě flák masa.

Závěrem přikládám jednu z přednášek z Henrim Monfortem, konkrétně tu, která proběhla v Praze a byla vysílána na internetovém vysílání České televize. 

Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady...

Slova z reklamy na Coca Colu dokonale uvedly to o čem chci dneska psát...

Je začátek listopadu, obchodní centra a ulice se začínají hemžit vánočními světly, ozdobami a umělými stromky. Tím vším se nám ochodníci snaží naznačit, že už máme konečně začít dělat tržby a nakupovat svým nejbližším vánoční dárky. Ač to z jejich pohledu chápu, pro mě jako obyčejného člověka, je to vcelku obtěžující. A cpát lidem čokoládového Mikuláše a adventní kalendáře už od půlky října mi přijde absurdní. Možná to na mě má jiný účinek než by mělo, ale rozhodně mi to nenavozuje vánoční atmosféru. Jediné co mi to přináší je stres z nacpaných obchoďáků a nervozních lidí v něm. 

Jako malá jsem asi jako každé dítě Vánoce milovala. Ne jen kvuli dárkům, ale kvuli té atmosféře - zcela jedinečné a vzácné. Vánoce byly a jsou jen jedou ročně. Celý měsíc jsem se těšila a doma hledala dárky. Milovala jsem tu vůni cukroví a skořice. Zdobení vánočního stromku. Pohádky a filmy v televizi s vánoční tématikou. Dokonce jsem v tom období překonala i svůj přirozený odpor k zimě a sněhu a měla z něj radost. 

Ale čím jsem starší tím víc vnímám to, že Vánoce jsou mnohem víc o stresu, podrážení si noh v obchoďáku, abych já měla tu nejlepší věc a ne o té užasné, neokoukané atmosféře. Nemůžu říct, že bych dneska už Vánoce neměla ráda, ale tenhle všechen předvánoční shon, za který si vlastně můžeme sami mi to prostě kazí.

První a zároveň úvodní.

Tak a je to tady. Po.. no hodně letech znovu mám blog.

Vlastně už jsem jich pár měla, asi jako takřka každý. Teda hlavně v pubertálních letech. Ten první byl dokonce i docela úspěšný. Popravdě už si asi nepamatuju co jsem na něj psala. Ale hádám, že za výtvory třináctileté Míši bych se dneska asi hambou propadla až do sklepa.  Ty další nepřežily prvních pár dní. Prostě jsem na ně přestala přispívat.

Doufám, že tentokrát mi to zapálení vydrží o něco déle než obvykle. Minimálně jen proto, že jsem našla užasný vánoční pozadí. Ač je to malicherné i to člověka dokáže namotivovat. Teda, ono těch motivací je asi víc. Mimo jiné můj skvělý kamarád Kája, který se mě do toho snaží vtáhnout už nějakou dobu.

Zaregistrovala jsem, že dnes se blogy řadí do kategorií jako beauty, fashion, lifestyle a kdo ví co. To ode mě moc nečekejte, tohle jde vcelku mimo mě. Jsem člověk, který si obleče to co má vyprané a v čem mu je dobře, ne aby vypadal jako hvezda modního mola. Budou se tu objevovat především moje myšlenkové pochody, postřehy, názory, věci co mě zaujaly nebo naopak nezujaly.

PS: Má mysl není zase až tak chorá, ale prostě to zní efektně. :-)