čtvrtek 6. února 2014

Seriálová mánie

Posledních pár týdnů mi náladu kazila nějaká angína, které se u mě zalíbilo natolik, že se rozhodla zůstat něco okolo tří týdnů. Nemůžu říct, že bych neměla co dělat, ale se skoro 40 horečkou se člověku nechce vůbec nic a tak jsem si chvíli krátila sledováním svých oblíbených seriálů.

Některé jako třeba Misfts jsem bohužel už dokoukala a jsem docela zklamaná, že další řada už se neplánuje. Podlední dvě - tři řady už sice nebyly, to co ty předchozí, ale stejně společně se Skins vysílanými na stejné televizní stanici taky s tématem mladých lidí ačkoliv neměli žádné nadpřirozené vlastnosti patří mezi mé oblíbené. Jiné jako Sherlock jsem objevila a zároveň i dokoukala a oslnil mě stejně jako můj oblíbený Doctor Who. Ačkoliv mě trochu mrzí ta koncepce, že jeden díl má něco okolo hodiny a půl a každá série má pouze 3 díly, protože já osobně bych jich ocenila víc. Ale naprosto chápu, že třetí série, která nedávno vyšla se v Británii stala velmi oblíbenou. Další ze seriálů, které jsem dokoukala až do posledního vydaného dílu je 2 Broke Girl, kde mě prostě baví humor Max a to především její poznámky o hipsterech, zvlášť posledních pár dílů mě donutilo až ke hlasitému smíchu. Aby toho nebylo málo, konečně jsem se prokousala šestou sérií Dextera, který taky patří k mým velkým oblíbencům, nicméně mám ještě co dělat, protože tuším, že má asi 8. sérií, tudíž mi zbývají asi dvě. Znovuobjevila jsem Revenge, které mě chvílema dost zamotané, ale časem dokáže človška vtáhnout a prostě musí vědět co bude dál. Objevila a zároveň jsem shlédla celý Rawenswood a ačkoliv to je spin-off seriálu Pretty Little Liars, který mě upřímně vůbec, ale vůbec nebavil a nebaví musím říct, že to bylo docela napínavý a chvílema jsem se skoro až bála. Nebojte, už se blížím ke konci, poslední seriál, který jsem za dobu svého maroděnízhlédla byl Once Upon Time in Wonderland, který mě taky docela pohltil a dokoukala jsem ho snad během dvou dnů.

Ale pořád mám resty jako třeba Breaking Bad. Sice mě baví a mám ho ráda, ale nedokážu na něj koukadtdlouho v kuse. Tak třeba příště až mě skolí nějaká choroba.

Zkáza nebo spása?

Nedávno při cestě domů jsem si všimla, že v tramvaji, autobusu nebo metru už si skoro nikdo nečte knížku nebo noviny, ale všichni koukají do svých chytrých mobilů, tabletů a někdy dokonce i notebooků.

Na jednu stranu tyhle vymakaný věcičky jsou skvělá věc, usnadňují život, přístup k datům, v případě, že máte 3G internet vyhledávají spoje, dokážou zastoupit navigaci a kdo ví co všechno. Ba dokonce jsem nedávno narazila na Aplikaci Blogger, kterážto funguje pro administraci blogu, ale vzhledem k tomu, že jsem na mobilu líná psát diakritiku a články bez diakritiky taky psát nechci, šla pryč stejně rychle jako přišla. Na stranu druhou si nejsem uplně jistá jestli lidé trochu neleniví, já sama na sobě jakožto majiteli "chytrého telefonu" pozoruji, že než, abych se na jízní řád podívala, radši mrknu na spoje na mobilu, ačkoliv stojím na zastávce a nebyl by to žádný problém. Navíc uznejte - být s někým venku a sledovat jak si píše s nějakým kamarádem na facebooku, taky dokáže jednoho docela rozladit. Já sama to vídám u jednoho kamaráda, kteérho musím chvílema až skoro okřikovat, aby si mě vůbec všiml. 

Ať už na to máme názor negativní nebo pozitivní, asi se budeme muset smířit s tím, že je to věc moderní doby a už to bude jen horší a horší a díky moderním vychytávky nám mozky budou lenit víc a víc, ale jak se říká na všém zlém je i něco dobrého.

sobota 4. ledna 2014

Wilkilson - Afterglow

Přiznávám se, delší dobu jsem nic nenapsala, vlastně jsem uplně zapomněla, že nějaký blog mám, ale snad se mi podaří zlepšít svou bloggerskou a vlastně i celkovou morálku a budu do nového roku zodpovědnější.

Nedávno jsem se po ránu válela u televizi a na jediné hudební televizi, která za něco dle mě stojí hráli písničku, která mě zaujala a to hlavně klipem, takže tady to je!


neděle 8. prosince 2013

Rosnička hlásí

Mám spousty nápadů a myšlenek o čem bych mohla psát, ale vždycky se nějak rozutečou nebo je nedokážu zformulovat. Teď právě se mám učit cosi z právní teorie a asi nemusím nikomu vykládat jak moc se mi nechce a jak to už od rána odkládám a odkládám a odkládám. To je ta pravá chvíle na to něco napsat.

V pátek začal i nám v Praze padat sníh. Nemám ráda sníh, zimu, studenej vítr v obličeji a vůbec, ale v pátek musím přiznat, že to byl docela fajn zářitek. Seděli jsme s kamarádem v baru a najedou se všichni začali sbíhat ven. Z toho jsme usoudili, že se asi něco děje, tak jsme se šli podívat taky. A co jsme viděli - napadal sníh, snad pět centimetrů. Bylo to krásný a kdyby mi to nepadalo na hlavu a nefoukal ten ledovej vítr řeknu, že snad i poetický. Ale ten běh ve dvě ráno na tom místy namrzlym sněhu už tak peotickej nebyl, ale všechno dopadlo dobře a zajíce jsem nechytala.

Co mě, ale naštvalo bylo, že cestou domu u nás v ulici, kterážto jako slepá ulici na kraji Prahy nebyla vymetená, vyšlapala krásný obloučky a smyčky a ten sníh... do rána roztál.

úterý 3. prosince 2013

The Perks of Being a Wallflower:

Kdo to zná už jistě ví, že tenhle článek se bude týkat filmu. V češtině se jmenuje Charlieho malá tajemství nebo Ten kdo stojí v koutě. Musím se přiznat, že jsem absolutně nepochopila, proč jednomu filmu přeloží dva různé názvy. Ale i tak stojí za shlédnutí. Já ho viděla v období, kdy jsem se teď válela domu několikrát a mám chuť si ho jít pustit ještě jednou. .-)


Tenhle film absolutně vyvrací myšlenku, že američani umí točit jen hloupé romantické komedie, kterou mám v sobě vrytou. Hraje tam Hermiona... teda Ema Watson, takže i fanoušci Harryho Pottera si přijdou na své, hehe.

Hlavním hrdinou je Charlie, který je právě tou "wallflower", což má být člověk, který není moc společenský, více pozoruje než se zapojuje. Charlie přijde na střední školu, najde si nové přátele a pomalu začínáme zjištovat čím vším si Charlie prošel a proč je jaký je. Nejlepší je ten moment, kdy si uvědomíte, že to asi není smutný příběh 


No Idea

Všichni jsme si asi všimli, že dlouho se tu neobjevil žádný nový článek. Nejspíš mě opustila můza. Absolutně netuším o čem psát, ale nechci nechat blog upadnout v zapomnění, proto se alespon pokusim shrnout co se (ne)dělo v posledních pár týdnech. 

Jeden z důvodů, proč jsem nepsala bylo také to, že mi život znepřijemňovaly nepříjemné zdravotní potíže, létala jsem od doktora k doktorovi a nikdo neví co se mnou. Taková tak klasika. Ale aspoň mě po měsíci a půl přestalo bolet ucho, které má ve zvyku kazit mi život. Nakonec to skončilo u toho, že veškeré mé problémy současné pravděpodobně pramení od stresu. Nicméně neměla jsem ani trochu náladu něco psát, a když jsem měla náladu, nevěděla jsem co. Ono být takhle doma je sice příjemný, zvlášť, když školu máte rádi stejně tolik jako já, ale maturita se blíží a já teď musím dohánět a dohánět... 

Naštěstí se stalo i pár příjemných věcí, po delší době jsem se viděla s několika přáteli, které jsem delší dobu neviděla. Dokonce se to seběhlo v několika dnech hned za sebou, takže jsem měla pocit, který jsem dlouho neměla - cítila jsem se oblíbeně.


Navštívila jsem první koncert kapely svého spolužáka Accent Trick, který byl skvělý. Já samozřejmě nepochybovala o tom, že to bude dobré, ale to že mě to zaujme tak moc jsem nečekala. Strašně jsem si to užila, ač na to možná mělo vliv i to, že jsem po čtrnácti dnech byla někde jinde než doma nebo u doktora. A protože jsem z toho opravdu nadšená přidávám i nahrávku z koncertu. Leč je tedy dost nekvalitní, špatně nazvučná.. stejně to bylo bezva!


Válení se doma přineslo i sledování seriálů. Objevila jsem 2 Broke Girl, dál jsem sledovalalegendární Breaking Bad, které jsem ještě nebyla schopná dokoukat, shlédla jsem dvě série Lost Girl, ale ta třetí už prostě není ono. Stále se držím Doktora House ačkoliv jsem to celé viděla už asi dvakrát. Taky dokoukám Dextera, který taky pro mě patří mezi legendy a jeho "náhradníha" Raye Donovana. A taky se rozjela pátá sezóna Misfits. A nemůžu zapomenout na Doctora Who, kterýho prostě miluju!


A co se hudby týče, tak abych neustále dokola neomýlala Arctic Monkeys a jejich nejnovější album AM a Peteeho Dohertyho jeho současnou kapelou s Babyshambles (která tu mimochodem bude mít brzy koncert, na který bych strašně ráda šla, ale 7 stovek je 7 stovek a mít je tak mu je dám, ale já je prostě nemám) a The Libertines, dám sem dnes něco trochu jiného. A to konkrétné dvě dámy a to britskou zpěvařku Florence Welch s její kapelou Florence + The Machine a z Austrálie pocházející Bertie Blackman, jejichž tvorba se mi prostě líbí! (..facebooková degenerace?)


A také se musím přiznat, že už mě snad taky trochu přepadla vánoční nálada. V pátek v noci, když jsem se vracela z hospody těma setmělýma ulicema, všude svítilo vánoční osvětlení na pouličních lampách, stromek na náměstí už taky svítil. Vypadalo to moc pěkně. Taky táta už tradičně začal zapalovat františky jak je jeho vánočním zvykem. Dokonce už mám i prvné vánoční dárek, ale stres mě ještě pořád nepohltil a doufám, že ani nepohltí Třeba je letos nebudu dárky kupovat 24. dopoledne jako obvykle. Who knows...


PS: Kdyby se v článku objevovaly chyby a překlepy je to tím, že jsem do záděry chytila zánět, mám oteklý snad půlk cělý palec, hnisá mi.. no detailů vás asi raději ušetřím. Mám ho celý zamotaný, ale vypadá to,že višňák snad zabírá. Kdo by řekl, že z něčeho tak hloupého jako je záděra se může stát něco tak bolestivého a život z nepříjmeňujícího.

Když to po sobě tak čtu, říkám si jestli si z toho nedělám spíš osobní děník než blog, ale co. Pořád lepší než točit dvacet minut dlouhá videa o tom jak nemůžu psát dvěma typy propisek. :-)

středa 13. listopadu 2013

Bylo nebylo.. Pete Doherty.


K dnešnímu článku mě přivedl dnešní dlouhý rozhovor se spolužákem o hudbě, kdy jsme si vyměňovali názory a typy na fajn hudbu. Od mých poslední dobou velmi oblíbených Artic Monkeys jsme se dostali až k The Libertines a jejich frontmanovi, kterým je jistě všem známý, minimálně svýma drogovýma aféráma a vztahem s Kate Moss Pete Doherty.


Ač byl akademicky úspěšný, dokonce vyhrál recitační soutěž, účastnil se cesty organizovanou briitskou radou po Rusku. Studoval anglickou literaturu na Londýnské univeritě. Studium, ale nedokončil. Našel si práci na hřbitově, kde měl zahazovat hroby, ale většinu času věnoval posedávání a psaní poezie. Spadl do drog, pak na ně přestal mít peníze, začal se živit jako prostitut, potom jako gay prostitut.Nicméně jeho život nezačal být nudným ani po vzniku The Libertines. V Berlíně byl zavřen za vandalismus, na koncertě zpíval nacistickou hymnu, přiznal aféru s Amy Winehouse, vyhodili ho z protidrogové léčebny, protože prodával pacientům drogy, fetoval dokonce i v letadle, byl odsouzen na půl roku za držení většího než malého množství kokainu.  Podle mě je silně bisexiální, čemuž nasvědčuje minimálně to, že v závěru klipu Last Of English Roses je poměrně dost, možná až moc detailní záběr na dva... týpky, kteří se líbaj.


I přes to všechno pro dnešní společnost špatné mě ten člověk fascinuje. Jde si svojí vlastní cestou, bojuje proti konzumu, je svůj. Něco na něm prostě je. A přiznejme si to, koho nepřitahujou tyhle dekadentní osobnosti..
Ale hlavně a předevčím mu nelze odepřít to, že má skvělou hudbu a ač to asi málokdo ocení, v songu Bag Steal Or Borrow snad první člověk od Bacha mění stupnice.

V současnosti hraje v BABYSHAMBLES, které založil místo rozpadajících se Libertines. Zminuju se o tom vlastně jen, protože sem hodlám postnout jejich song, kterej mě prostě baví!